Dietní virus: Kdo zhubne, vyhrává!

20. března 2008 v 18:22 |  Diety
Posedlost kilogramy a centrimetry může být někdy velmi nebezpečná.
Posedlost kilogramy a centrimetry může být někdy velmi nebezpečná.
Posedlost kilogramy a centrimetry může být někdy velmi nebezpečná.
Začíná to nenápadně. Kamarádka si začne hlídat, co sní, vy se přidáte a najednou je z toho dietní šílenství s jediným cílem - zhubnout víc než ta druhá!
Čtete o nich všude - o hubených celebritách, které zkoušejí další a další diety, aby byly co nejvychrtlejší a dostaly se do popředí nepsané soutěže Kostra roku. Jenže celebrity nejsou jediné, kdo soutěží v dietaření. Kamarádka drží dietu, tak já začnu taky - takhle nějak podle našeho průzkumu uvažuje většina z vás, které se snaží shodit.
Šestnáctiletá Šárka říká: "Vždycky jsem byla vyšší a oplácanější než mé spolužačky a nikdy mi to nevadilo. Jenže pak moje nejlepší kámoška začala hubnout a já se vedle ní začala brzo cítit jako neforemný hroch. Měla jsem proti ní snad dvojnásobně silná stehna, hrůza! Tak jsem se rozhodla, že zhubnu taky. Když jsem konečně shodila kila na její úroveň, měla jsem mít asi radost.
Ale mě to pohánělo k ještě intenzivnější dietě. Strašně jsem toužila
ji trumfnout, být hubenější než ona. Začaly jsme spolu soutěžit, kdo déle cvičí, míň toho sní... Už vůbec nesnídám a k obědu mám jen jedno vejce natvrdo. Vždycky mám děsnou radost, když si stoupnu na váhu a mám o kilo míň než kámoška. Vím, že je to šílené, ale je strašně těžké s tím přestat. Je to jako posedlost!"

Dietní virus

Hubnoucí mánii můžeš chytit od kohokoli ze svého okolí. Může to být kámoška, tvůj kluk-svalovec nebo máma, která se rozhodla shodit pár přebytečných kil.
To se stalo i patnáctileté Lucii: "Mamka se rozhodla, že začne držet takovou tu dietu, kdy se jedí jen nepatrné porce. V podstatě od každého jídla jen ochutnáš. Mám ke své výšce úplně normální váhu, tlustá rozhodně nejsem, přesto se na mě máma dívá jak na otesánka, který se pořád cpe obřími porcemi. Při každém obědě jsem musela čelit jejím nenávistným pohledům, a tak jsem se rozhodla, že trochu zhubnu, abych jí udělala radost.
Teď si s mámou vzájemně počítáme kalorie a máme radost, když toho ta druhá snědla o něco víc." Říkáš si, jak je proboha možné chytit sklony k dietě? Jednoduše. Když tvoje kámoška zhubne, všichni jí blahopřejí, jak skvěle vypadá, a ty si najednou říkáš: "Proč bych to nemohla dokázat taky?" a "Chci, aby mě ostatní pochválili stejně jako ji." A je z toho pocit, že budeš šťastná jedině, když zhubneš. Chyba lávky!

Šťastná bez diet

Jak se dietnímu šílenství ubráníš? Stačí si uvědomit, že jsi výjimečná osobnost. Možná si o kámošce, která honí po talíři hlávkový salát, myslíš buhví jak je silná a má pevnou vůli. Najdi si cestu, jak posílit své sebevědomí jinak než louskáním hráškových lusků:-). Šestnáctiletá Klára, která v nejkritičtějším období vážila při 170 cm 42 kg, radí: "Zeptej se sama sebe, proč vlastně držíš dietu. Cítíš se líp? Kvůli kámoškám a klukovi? Odpověz popravdě. Fakt tě baví kručení v břiše, klepání se zimou, únavou a uslintávání pokaždé, když projdeš kolem restaurace? Kašli na diety!"

"Když zhubne ona, já taky."

Osmnáctiletá Kamila se chtěla vyrovnat štíhlé kámošce Adrianě a při honbě za štíhlým tělem zhubla přes dvacet kilo. Dneska říká: "Nikomu bych nepřála, aby si prošel tím, co já."
"Nikdy jsem nebyla spokojená se svým tělem. V prváku na střední jsem při 166 cm vážila 65 kg. V porovnání s ostatními spolužačkami jsem byla koule. Z dvaceti holek ve třídě bylo osm anorektiček a zbytek se jim přibližoval. Cítila jsem se mezi nimi jako nemotorná kachna. Bylo mi 16, když moje blízká kámoška Adriana začala držet dietu. Nejdřív jsem nad ní kroutila hlavou, ale pak, když jsem viděla první výsledky a když se kolem ní začali točit kluci, jsem pocítila žárlivost. Říkala jsem si - když ona, tak já taky.
Prostě jsem se od ní nakazila touhou zhubnout. Vzájemně jsme se v dietě podporovaly, běhaly spolu den co den hodinu kolem sídliště, počítaly kalorie. A každý den jsme se společně vážily.
Byl to pokaždé boj: Kdo váží míň? Pamatuju se, jak skvěle jsem
se cítila, když jsem si zkoušela své staré oblečení a všechno
na mně plandalo.

Pak přišel zlom. Áda to přestávala zvládat. Strašně moc zhubla, byly jí vidět kosti, cítila se pořád unavená a padaly jí vlasy. Nakonec skončila s anorexií na psychiatrii. Tehdy mi došlo, že takhle dopadnout nechci. Začala jsem víc jíst, nabrala pár kilo a hlavně - přestala se srovnávat s ostatními holkami."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama