Březen 2008

Stránka s tabulkami

30. března 2008 v 23:42 Tabulky
Super stránka s hodnotami potravin ->zde

sexi videa :-D

30. března 2008 v 20:31 Videa
Předělávka na Shakiru

Sexi fitnes

Cindy-salsa

Obesity Rap

You fat bastard

Fat woman claping

Gorda

Gorda II.


Jak obelstít chutě

29. března 2008 v 13:48 Tipy,triky
1. Vypijte před jídlem nejméně jednu sklenici vody.
2. Jezte raději z elegantních talířů tmavé barvy a vyhýbejte se kameninovým.

3. Dávejte při jídle přednost místnostem s chladnými barvami jako je modrá a šedá.

4. Servírujte jídlo na malých talířích.

5. Jezte nejprve polévku a salát, ty vás zasytí a sníží další konzumaci

6. Odkládejte příbor mezi sousty.

7. Odejděte od stolu jakmile se cítíte uspokojeni

8. Omezte množství jídla, které dáváte na talíř.

9. Nabírejte si vždy jen jednu porci.

10. Snažte se nepovídat, když jíte (No nevím, povídat s plnou pusou ne, ale myslím, že jinak konverzace u stolu je prospěšná - protože to pak přeci jíte dýl...)

11. Zapamatujte si pravidlo 20 minut. Tolik zhruba trvá, než si váš mozek uvědomí, že jste najedeni.

12. Zahajujte svá jídla pokrmy s vysokým obsahem složených sacharidů, jako jsou fazole, celozrnný chléb a těstoviny.

13. Jídlo na den si naplánujte. Vypočítejte si, co jste za den už snědla a co si můžete ještě "dovolit", abyste zůstala v mezích své normy..

14. Staňte se duší zábavy na slavnostních večeřích.

15. Nesoustřeďte se jen na to, co nemůžete jíst.

16. Pohlížejte na zdravá jídla jako na stravu, která dodává sílu a energii.

17. Vyhýbejte se výběru jídel na potom.

18. Vyhýbejte se reklamám na tučná, sladká jídla.

19. Vyčistěte si po jídle zuby, použijte dentální nit a vypláchněte si ústa ústní vodou.

20. Jídlo nesmí do auta.

21. Snažte se nevynechávat snídani.

22. Snažte se budit o 10-15 minut dřív, abyste měli na snídani víc času.

23. Zapojte ostatní. Přimějte svou rodinu snídat s vámi a pomáhat při plánování a přípravě.

24. Snažte se jíst podle přísného časového rozpisu.

25. Jíte-li bez časového rozvrhu, někdo se se svojí váhou takto vyrovnává lépe.

26. Vytvořte si seznam jídelních alternativ, abyste přestali mlsat mezi jídly.

27. Vyhýbejte se mastným brambůrkům a krekrům.

28. Skladujte pamlsky v malých kouscích.

29.Nahraďte kaloricky vydatná jídla chutnými nízkokalorickými pamlsky.

Diplomky for me 4

29. března 2008 v 13:41 Diplomky


Diplomek for me 5

27. března 2008 v 18:05 Diplomky
Děkuji moc!

bleskovka č. 4 / upe maxi!

27. března 2008 v 18:04 Bleskovky
1. Chtěla bys vrátit minulost?
2. Myslíš si, že umíš správně nakládat se svým časem?
3. Věříš tvrzení že "čas jsou peníze" ?
4. Myslíš, že je na světě spravedlnost?
5. Jsi věřící?
6. Máš nějaký životní sny?
7. Umíš si představit lásku bez sexu?
8. Dokázala bys podvést?
9. Ukradla jsi někdy něco?
10. Jaký je tvůj názor na celebrity jako takové?
11. Je pro tebe důležitější přátelství než láska?
12. Myslíš si, že bohatí jsou spokojenější než chudí?
13. Máš svůj styl?
14. Dokážeš riskovat ať už v čemkoli?
15. Je pro tebe důležitá upřímnost?
16. Máš mozek 24h denně v provozu nebo dokážeš prostě 'vypnout' ?
17. Věříš na osud?
18. Myslíš, že jsi snadno ovlivnitelná okolím?
19. Dovedla bysi zabít člověka?
20. Jak moc je pro tebe důležitá rodina?
21. Co si myslíš o bezdomovcích apod.?
22. Nechala bys u sebe přespat úplně cizího člověka?
23. Utekla jsi někdy z domu?
24. Jsi důvěřívá?
25. Zapomínáš snadno na křivdy? ?
26. Myslíš že se tvůj život změní až ti bude 18?
27. Toleruješ žárlivost ve vztahu?
28. Myslíš, že chlapi jsou nevěrnější než ženský?
29. Je pro tebe hodně důležitá pověst?
30. Chceš být krásná?
31. Jak snášíš kritiku od okolí?
32. Přemýšlíš někdy nad smyslem života?
33. Věříš na mimozemšťany?
34. Umřela bys pro někoho, koho miluješ?
35. Co pro tebe znamená slovo "štěstí" ? láska..přátelé..rodina...peníze ??
36. Věříš na osudovou lásku na celý život?
37. Co si myslíš o bláznech?
38. Máš nějaký životní vzor (osobní) ?
39. Jak bys popsala "normálního" člověka?
40. Věříš na tvz. "druhé já" ?
41. Jaký máš názor na alkoholiky?
42. Máš nějaké závislosti?
43. Věříš na posmrtný život?
44. Myslíš si, že některé vzpomínky mohou přežít věčně?
45. Jsi realista?
46. První slovo co tě napadnepod pojmem "osobnost" ?
47. Věříš na zázraky?
48. Až umřeš, chceš být pohřbená/spopelněná?
49. Co tě jako první zaujme na chlapovi?
50. Můžeš mít jedno jediné přání, jaké by to bylo?
51.Co na diplomek?


Diplomek for me 4

26. března 2008 v 14:10 Diplomky



Diplomek for me 2

24. března 2008 v 17:00 Diplomky
Já jsem Angel...zdrojík

Fůůůůůj!

24. března 2008 v 12:37 Ostatní...
Dej si ↓Tohoto↓ pavouka na blog nebo se za týden u tebe doma objeví a kousne!!!

Diplomek for me

23. března 2008 v 20:03 Diplomky

Jak v zimě neztloustnout

22. března 2008 v 11:06 Tipy,triky

6 rad, jak v zimě neztloustnout

6 rad, jak v zimě neztloustnout
Nejedna z nás se v zimě cítí jako medvěd, který se jen ospale potácí a schraňuje si do zásoby na horší časy konstantně přibývající tuky. Nespoléhejte se ale na to, že na jaře začnete tvrdou odtučňovací kúru! Hubněte již teď!
Rada č. 1: Jezte polévku Dietologové prokázali, že ženy, které jedí místo hlavního jídla jen polévku (jakýkoliv druh), stejně zkonzumují v průměru o 100 kalorií méně a navíc nemají později během dne takový hlad. Voda v nich obsažená totiž vyprazdňuje žaludek pomaleji, a tudíž pocit sytosti vydrží déle. Abyste z toho však vytěžila co nejvíce, zaměřte se na zeleninové polévky a vývary.
Rada č. 2: Představujte si sebe štíhlejší Pokaždé, když budete mít chuť na něco sladkého či kalorického, zavřete oči a pět minut si sama sebe představujte štíhlejší, oblečenou v nějakých letních šatech, které vám vážně sluší. Na tento obrázek si pak zkuste pokaždé, když stojíte před ledničkou, vzpomenout.
Rada č. 3: Pište si deníček Abyste mohla lépe rozpoznat, proč přibíráte na váze, veďte si deník. Do něj si pokaždé zaznamenejte, co jste snědla, kdy a za jakých okolností. Možná přijdete na to, že si dáváte tyčinku Mars pokaždé, když se díváte v televizi na zprávy. Takže, co takhle začít číst zprávy jenom na internetu?
Rada č. 4: Na procházku během pauzy na oběd Když máte pauzu na oběd, neseďte pouze v kanceláři či kantýně s kolegyněmi nad jídlem a nekuřte. Nejenže denní světlo v zimě zvýší hladinu serotoninu (který přispívá k pocitu štěstí) ve vaší krvi, ale navíc spálíte 70 kalorií!
Rada č. 5: Pijte méně kávy! Pokud se v zimě musíte neustále zahřívat, přesedlejte raději na neslazený čaj. Takové capuccino totiž obsahuje zhruba 140 kalorií a caffé latté dokonce až 265 kalorií!
Rada č. 6: Zaměstnejte své ruce Při koukání na televizi v zimních měsících si zkuste najít nový koníček. Pokud budete mít totiž neustále co s rukama dělat, nebudete ani myslet na to, že byste si dala třeba křupky - ty byste stejně ani nepobrala. Zkuste začít třeba s pletením či vyšíváním.

Kája

22. března 2008 v 10:46 Knihovna
Budu Vypravet pribeh o me kamaradce,rikejme ji trebas Kája. Kaja byla uz od malicka velice hyperaktivni decko,byla to holka,ktera byla vesela a pro kazdou srnadu,porad delala nejakou neplechu:)!Jejim velkym zajmem byl balet-milovala ho,byl pro ni vsim.Podotýkam,že Kaja byla trosku ,,oplacanejsi,, holcina,ale krasná- velikánské oči a krasne husté vlasy.Ona byla jako slunicko,ktere nepretrzite zari.Byla radost ji pozorovat a povidat si s ni. Jenze pak ji trenerka na baletu zacala vsugerovavat jak je tlusta at zhubne...a Kaja si to vzala k srdci a jednala. Nejprve to zacalo neskodne-jen omezim sladkého...jenze to nevinne hubnuti se znenadani stalo posedlosti..Kaja zacla brat prasky na odvodneni,projimadla,prasky proti bolesti (proste vsechny ruzne kombinace ve velkem mnozstvi),jidlo omezila na minimum. Jedinym stredem zajmu byla vaha a balet..kila sla dolu,nakonec to skoncilo na 39kg.Dnes Kája sotva vstane z postele,ma nekolik zdravotnich potizi a jeji organismus je totalne vycerpan,nikdo nevi co bude dal. Dalo by se rict,ze preziva ze dne na den. A balet? Je jen mala pravdepodovnost ,ze se bude moct opet vratit, i kdyz bych ji to z celeho srdce strasne přála.
Dnes toto vsechno povazuje za nejvetsi chybu v zivote. Vite je tezke pozorovat cloveka,ktery se Vám pred ocima pomalu ale jiste ztraci a nejhorsi na tom je,ze mu nemuzete pomoci!

Lulu

22. března 2008 v 10:43 Knihovna

Lulu

Ahojky, asi o můj příběh nestojíte, ale já bych vám ho stejně chtěla napsat. Asi jen proto, že se mi možná uleví když tohle to někomu budu moci zdělit.
Začaloto asi před 14ti měsíci. Mamka musela do nemocnice, měla totiž zhoubný nádor. Ale nakonec jí ho vyoperovali a je v pohodě. Ale od tý chvíli to začalo, připadala jsem si nehorázně tlustá. No tak jsem začla s bulímií, dotoho se přidalo sebe požkozování. Táta mě v tu dobu kdy byla mamka v nemocnici nebyl oporou, naopak, jak mohl tak na mě řval. Tak se bulímie semnou táhla po celé ty měsíce. Nakonec letos v červnu jsem začala s anorexií. Celé ty čtyři měsíce jsem byla jen na jednom odtučněném jogurtu a celozrném rohlíku denně. Nakonec jsem zhubla pouze 11kg. Podváhu jsem měla 8kg. Měřím 168cm a tenkrát jsem měla váhu 46kg. Každý mě přesvědčoval ať toho nechám, že už jsem jen kost a kůže. Jenže mě to nestačilo, pořád jsem tlustá. Řikám schálně pořád, protože teď už jsem musela přibrat na 54kg. Jednou ráno pro mě přijela sanitka, která mě odavezla rovnou do FN Motola. Teď jsem v Motole skoro dva měsíce. Sice přibírám a zachvíli mám jít domu. Ale vyléčená nejsem, myslím tím psychicky. Anorexii pořád v hlouby sobě mám, nechci se jí zbavit. Je to jediný můj prostředek abych mohla být štíhlá. Připadám vám asi jako blázen, že? Takže se léčím v Motole kvůli třem věcím. Tak za prví je to anorexie, za druhý bulímie a konečně za třetí to je sebepožkozování. Cítím jse TLUSTÁ A TAKÉ JSEM TLUSTÁ!!!!!!!!!!!!!!!

Simona

22. března 2008 v 10:39 Knihovna
Simona 15 let
Simona netušila, že ji touha po štíhlé postavě dostane až na psychiatrické oddělení do Bohnic.
Většina dospívajících dětí netuší, na jakou pracovní dráhu se vydat. U většiny proto spolurozhodují rodiče. Problém ale nastane, když rodiče chtějí přes své děti dokázat to, na co oni sami neměli. Následky mohou být tragické. Jako u dnes patnáctileté Simony:
,S modelingem jsem měla zkušenosti od dětství. V osmi letech jsem poprvé předváděla na dětské módní přehlídce a postupně jsem dostávala nabídky i k focení módy pro různé časopisy. Vždy jsem ale vystupovala v roli sladkého dítěte. Kamarádi mých rodičů tvrdili, že bych mohla svou tvář ukazovat ještě více. Často vtipkovali na téma: co kdyby si tě všimnul nějaký hledač talentů...? Matka z toho zřejmě vydedukovala, že na tom něco bude, a rozhodla se, že můj osud vezme pevně do svých rukou. Ale jak jsem dospívala, moje postava se poněkud více zakulacovala. Musím podotknout, že příroda dala do vínku ženám v naší rodině postavu plnější. Jednoduše řečeno, moje babička, matka i starší sestra byly zkrátka ženy krev a mlíko. I přes to byla moje matka stále přesvědčená, že dráha modelky je pro mě to pravé ořechové. A tak když jsem ve čtrnácti letech stála na již desátém castingu a majitel modelingové agentury mi už asi po desáté řekl, že sice tvář mám krásnou, ale s tou postavou by chtělo ještě něco udělat, rozhodla jsem se, že s touto šaškárnou jednou pro vždy skoncuji. Matka ovšem byla striktně proti. Vyčítala mi, že nemám dost vůle a že kdybych chtěla, nějaké to kilo bych přece shodit mohla. A tak jsme spolu pravidelně každé ráno běhaly, po škole jsme plavaly, k večeru zaskočily na aerobic a českou vydatnou stravu jsme vyměnily za klíčky, výhonky, sójové výrobky a převážně ovoce a zeleninu. Během prvních dnů odříkání a hladovění jsem cítila křeče v žaludku, nevolnost, byla jsem neustále ospalá a vyčerpaná. Postupně se ale stav stabilizoval. Z porcí jídel jsem stále ubírala a ubírala a matka mě v tom jen podporovala. Připomínala mi, že musím být silná a že když vydržím, výsledky se co nejdříve dostaví. Musím přiznat, že měla pravdu. Kila šla neskutečně rychle dolů. A tak se během krátké doby stalo, že zájem o diety, krásnou postavu a cvičení se pro mne stal prioritou.
Nakoupila jsem několik knih, které radily, jak a co nejúčinněji zhubnout, v obchodě jsem pročítala obaly potravin a kupovala jsem jen ty výrobky, které měly co nejmenší energetickou hodnotu. Z velikosti 40 jsem klesala na 38, 36 a zastavila jsem se na ,dětské' velikosti 34. Po čtvrt roce usilovné dřiny a od-říkání jsem zhubla o 22 kilogramů. Mně se to ale zdálo pořád málo. Neustále jsem si připadala tlustá a chtěla jsem shodit ještě více. Na druhou stranu matka vedle mne zářila štěstím. Konečně se začínala cítit jako běžec, který zdolává dlouhou trať a úspěšně se blíží k cíli.

Před Vánocemi jsem si poprvé připadala pěkná. Z rukou, nohou, břicha a zadečku mi slezl téměř všechen tuk. Na místo toho mi na ramenech a kyčlích vylezly kosti a prsa se téměř ztratila. Spolužáci mě vyslýchali, co se se mnou děje a jestli nejsem nemocná, že jsem tak najednou zhubla. Maminka mě ale ubezpečovala, že mi všechny spolužačky závidí krásnou postavu.
Pod vánočním stromečkem jsem narazila na velké fotoalbum - údajně na snímky z přehlídkových mol. Matka se totiž zmínila, že při nákupu vánočních dárků narazila na bývalého spolužáka, který si založil modelingovou agenturu. A protože slovo dalo slovo, krátce před Silvestrem jsem už stála na přehlídkovém mole. Dny před přehlídkou ale byly doslova ukrutné. Abych náhodou nepřibrala, držela jsem velice přísnou dietu. Pila jsem jenom vodu a sama na sobě jsem začínala cítit, že se mi točí hlava a že při každém pozření sousta se mi obrací žaludek.
Nastal den D. 31. prosinec jsem započala hodinovým zvracením - nervy začaly fungovat a žaludeční šťávy se rozhodly vše bojkotovat. Myšlenka, že se musím dát co nejdříve kvůli večerní přehlídce dohromady, mě dováděla k šílenství. Během několika hodin se ale můj stav zlepšil a my jsme mohly bez problémů vyjet směrem kulturní dům. Přípravy na večerní přehlídku gradovaly. Modelky pobíhaly sem a tam, kadeřníci a vizážisté se mohli přetrhnout a mně začínalo být zase špatně. Ale jelikož se přehlídka blížila, musela jsem indispozici vyhnat z hlavy. A podařilo se. Na molo jsem nastoupila a mezi diváky jsem spatřila zářící matku. Mně do smíchu moc nebylo - měla jsem křeče v žaludku, bolela mě hlava a schlo mi v krku. Najednou se mi zatmělo před očima. Probrala jsem se až v nemocnici. Kolem mě pípající přístroje a nade mnou lékaři v čele s matkou. Diagnóza: vyčerpání z podvýživy. A tak jsem se zase dostala do něčích rukou Tentokrát už ne do matčiných, ale pod odborný dohled lékařů. Kvůli výšce 173 cm a váze 33 kilogramů mě po 14 dnech odvezli do psychiatrické léčebny v Bohnicích. V srpnu to bude čtvrt roku, co se dívám ze zamřížovaného okna na park léčebny. Každý den mě sestřičky váží a při každém jídle (které je 5 - 6 krát denně) sedí u mého stolu a kontrolují, jestli neschovávám jídlo do županu. Bydlím s Evou. Tu opustil přítel, protože si myslel, že je Eva tlustá.